Počasí

Počasí, pohromy a přírodní úkazy

1788 „Léta páně 1788 dne 27. listopadu napadl sníh a nastala tak velká zima, že do vánoc mnoho lidu poozíbalo i taky do konce pomrzlo.
1790 V roku 1790 bylo velký sucho, nepršelo od měsíce března až do 24. června na syatýho Jana tak, že obilí jarního na poli nevzešlo. Pastvy žádné se nemohl dobytek uživit na našich trávníkách. Tak mosele ledi v pólo k armádě jet, abe mohle koně ževit.
1790-1791 Rokem 1790 a 1791 nebyla žádná zima. Tak lidi orali celou zimu jak chtěli, jako vánocích, tak o  hromnicích. Všecko jedno bylo. Nebelo nikdá zamrzlo ani mokro, dále potom v tom roce 1791 na jaře neskoro přišle mraze velký tak, že velkou škodu udále na všeckych obilí a to bylo 16. máje ty mrazy.
1855 Léta 1855 přišla velká mlha o sv. Janu Křtiteli (24. června), právě když žita kvetly a také tehdy neměli žádné zrno a co bylo, to bylo slabší nežli kmín, tak lidé místo žitnéhojedli ječmenné placky, neboť to žito nedalo ani vrtěl kopa a to lidé měli na setí.
1857 Roku 1857 bylo tak velký sucho, že celý rok ani jednou déšť nepřišel, takže obilí a ourody na polích zcela poschlo. Jaré osení, to se nevymetalo a  ani květu nedosáhlo ajeteliny, ty se ani míšeniny (směsky) nemohli seci, takže jen jak ze země vypukla, již usýchala, takže lidé tu trochu buď spásli, anebo to trochu seškrabali a potom to zaorali a jablek zemských, těch bylo až moc málo, a ty se ještě k jídlu nehodily, protože byly samá voda. A otava, ta nebyla žádná pro velké sucho a sena byla sotva jedna pětina, podle co ho bývalo jindy.
1858 Roku 1858 bylo dne 15. ledna velké zemětřesení, takže tu noc ze 14. na 15.  ledna v Olomouci žádný pekař nemohl péci pro strach toho zemětře¬sení (protože oni mají ten svůj obyčej v noci péci), které tam mnohé domy hodně potrhalo a popukalo a u nás bylo totéž. Také, jenže u nás nejsou domy tak vysoké jako ve městě, tak u nás jen okna silně zařinčely tak, jako když silně hrom udeří a pod nohama se též země silně zatřásla. 1858  Toho samého roku dne 12. září objevila se nedaleko severní točny na obloze přehrozná kometa (vlasatice) a takový ohon měla, že byl tak dlou¬hý, že od jednoho obzoru k druhýmu kdyby to rozdělil, tak by byl do půli býval. Hvězdáři žádní ji neznali aještě nikdy tak velká vlasatice na obloze k spatření nebyla. A tak trvala až do 11; října a až přišla na jižní točnu a kde se potom poděla, to Bůh sám ví. A ten ohon byl dlouhý a široký a v něm bylo hvězdy vidět, tak jako když jest řídká mlha. 1858  Roku 1858 dne 22. července ve 3 hodiny z poledne takové strašlivé hromobití se hned s tý strany od Vyškova a tak ty strašlivé mrákoty se až kde země táhly, a když to přišlo až nad vrch (tak zvaný Rampách), tak se toho vrchu zachytilo a strašlivou povodni způsobilo, takže se v tom okolí mnoho škody nadělalo, neb ty vody byla hrozná síla, tak zeji bylo v  dědi¬nách na 8 nebo 10 stop (což dělá 1 1/2 sáhy), kdežto sobě ona zmířila, tam všechno odnesla anebo pobořila. Kdežto v Cakově několik stavení sebrala, potom v Malé Senici (Seničce), v Cholině, ale nejhůř bylo ve Velké Senici, kdežto přes 60 domů voda pobořila, takže bylo té vody tak vysoko, že byla až na hurách a dobytek se ve stájích a ve chlévech topil. Také se tam jeden sedlák utopil, neb ho zachvátila ta voda naprostřed humna a přes celé stavení ho nesla až na návsi, tam on se zachytil jedno¬ho slabého topole a z protějšího domu na něj volal rytmistr furvérzně (vozataj) ze vrchního okna, aby se jen nepouštěl, ale on již viděl, že jest po něm veta, neb nedaleko něho jelo dlouhé dříví. On ale tomu důstojníku pravil: „Buďte s Bohem!" a ruku vzhůru pozvedl, potom ale to dříví k němu dojelo a s tím topolem ho schovalo tak, že ho již žádný vícekrát nespatřil, ažjej u Těšetic viděli, kdežto jej vytáhli. A jeho koně vytáhli kus od dědiny a kolébky jezdily leckde po vodě.
1863 Léta 1863 dne 20. ledna na den sv. Fabiána a Šebestiána bylo tak hrozné povětří a prášenice se sněhem, že nebylo to možná ani ven práci odbývat a přitom toho večera takové hrozné blýskání ustavičně se ukazovalo a hrozné hřmění bylo a také v ten večer hrom zapálil v Hrobým Týnci za Olomoucí a několik stavení lehlo popelem. A toho roku lidé hned od Nového roku orávali a děti chodily bosky, protože ani žádné mrazy nebyly.
1864 Léta 1864 bylo velké sucho a mrazy byly tak silný a to bylo skrze celý rok tak, že když o sv. Janě klidění sena mělo být, tedy lidé spychali, když mráz byl, aby se lépe seklo a ty mrazy hroznou škodu působily.
1866 Léta Páně 1866 vscházela již rež po Novém roku tak, když mráz trochu pominul, tedy se ryž červenala a potom na jaře pěkně rostla, a když již okvetla, tedy byly takové mrazy, že všechna zmrzla a semeno žádné ne¬měla, a takže to nestálo ani za mlácení, neb dala kopa 3 nebo 4 mírky a na mletí to nebylo hodící, bylo to horší nežli porostlé, tedy lidé jedli ječmenný chléb, jak by bral, proto že tu novou, měl-li ji kdož, opatroval pro setí, aby aspoň na dvě nebo tři měřice mohl sobě obseti.
1879 Léta Páně 1879 měsíce června přišly tak velký lijáky, že se staly až velký povodně nebo se telegrafovalo od Zábřehu do Litovle a Olomou¬ce, aby se stalo opatření proti vodě, jelikož ji tam vejš šlo přes 1 sáhu, když se ale sem dostala, což ale trvalo 3 nebo 4 dni, protože přes vysoké obilí, trávu a lesy velice se meškala, protože musela všechno nejprve povaliti. Chtěla-li jíti spěšněji od Sobáčova a Mladče, šla tou šíří tak vysoko, že jen režné klasy bylo viděti nad vodou, takže dolní pole větši¬nou bylo pod vodou, též naše ohrady byly zatopený, takže hroznou ško¬du ta voda nadělala. To bylo hrozné, když jsme šli z hrubé mše svaté, tedy obecní sluha bubnoval na poplach, aby lidé nemeškali a  běželi brániti vodě, protože by byla zatopila i Kravařov, kdežto pole, to nebylo možné zachránit.
1882 Po sv. Anně začalo pršet, bez ustání pršelo, nejprve s bouřkou a vichrem, jakého zřídka kdy bývá, neb se sešly mračna ze tří stran a nad dědinou se zarazily a to bylo hrozné podívání, jak ten vítr sebou metal hned z té strany a hned zas zjiné, takže obilí v mandelích, jakož i posečené hrozně rozmetané a  přemoklé zůstalo a přitom stromy dolámalo a přitom dva
domky Skácelce Marii a Stránělce Růženě střechy odneslo tak, že kusy střechy 9 nebo 10  šárů v celosti spojených i se šindelem daleko, až přes 100 kroků odneslo a déšť pořád pršel, že obilí jak rozházené, tak v mandelích, jakož i na stojatě rostlo, až ním tak vítr klátil.
1883 V  roku 1883 dne 10. října o 2 hodinách 40 minutách po poledni bylo zemětřesení, když lidé na poli pracovali, tak byli vyrušeni v práci, naši vybírali zemáky té chvíle a malá děvka zakřikla, že se pod ní zem zatřásla a dunění bylo slyšeti, jako když rychlovlak uj íždí k Olomouci, to bylo větší, zvláště na domě, právě se tam stavěl kostel metropolitní, to bylo jako by
zahřmělo a ten otřes byl tak silný, že tam jeden komín spadl a pískovcové kvádry, co tam byly pro stavbu přichystány, ty se hýbaly a o sebe narážely, v jizbách, kuchyních náčiní a nářadí o sebe naráželo, v kancelářích, v obchodech a v úřadech padaly knihy k zemi a v celém okolí přicházely zprávy o tom."
1927 zatmění slunce
1929 „Zima roku 1929. Stromů mnoho pomrzlo, ořechy všechny ty stoleté -třešně, též hrušně - zůstaly neporušeny. Alej třešňových stromů (asi 80  stromů až 45 cm v průměru) na státní silnici, majetek obce Nákla, prodá¬na a vykácena, neb všechny zmrzly. Z růží málokterá přezimovala. Tato katastrofa stromoví jeví se hlavně v rovinách... Hlášení mrazu -Náklo-29 až -34 stupňů Celsia, Lhota -32 až -36 stupňů Celsia..."
1940, 24. 3. polární záře
1941, 22. 10. polární záře
f „Rok 1965 se přihlásil zcela mimořádným počasím. Jaro bylo chladné a velice deštivé, takže polní práce značně opožděné. Řepa poslední byla zaseta až koncem května. 19. května se u nás přehnala větrná smršť. V 2 hodiny odpoledne se obloha zatáhla, tmavá mračna visela nízko, počal nárazový vítr směrem od Choliny, pak se spustil prudký liják a smršť přeletěla. Mnoho střech bylo poškozeno, stromy polámány. Na hřbitově přerazila 22  pomníků. U kostela vyvrátila silnou lípu s kořenem, padla na střechu a  prolomila ji. O 4 hodině už byl klid a svítilo slunce. Podzim teplý, suchý, takže sklizeň řepy a zemáků byla přímo ideální."
1985 Mrazy až -30 stupňů Celsia, zmrzla alej višní mezi Náklem a Lhotou nad Moravou.
1988 Teploty až +35 stupňů Celsia.