Mezice

Obec

Obecní samosprávu zavedl zákon ze 17. března 1849. O rok později se konaly první volby a občané si zvolili své představenstvo a svého starostu. Torzovitý archiv obce a chybějící kronika neumožňují sestavit celou řadu starostů, kteří vedli obec do roku 1918. Jsou tak vypsány jen roky, ke kterým se jména jednotlivých starostů dochovala:

1850 zvolen Florián Kryl, „pudmistr", první starosta obce
1867 uváděn Josef Mrtýnek
1872 a 1876 uváděn Jan Coufal
1877 uváděn Šebestián Kropil
1898 uváděn Frant. Dostál
1900 uváděn Vladimír Vaněk
1903 uváděn Jakub Mauler i AI. Dostál
1906 i 1907 uváděn Josef Novák
1914 až 1918 uváděn František Papica č. 15

Od doby první republiky je pak řada úplná.

1914 - 1920 František Papica č. 15
1920 - 1924 Vladimír Vaněk č. 25
1924 - 1928 Josef Knajbl č.7
1928 - 1932 Karel Papica č.22
1932 - 1941 Josef Novák č.9
1941 - 1945 Jaroslav Schonweitz č.36
1945 - 1948 Josef Novák č.9

Předsedové národního výboru

1948 - 1952 František Utíkal č.55
1952 - 1956 Karel Papica č.65
1956 - 1957 František Utíkal č.55
1957 - 1960 Josef Berka č.34

Předsedové občanského výboru

1960 - 1964 Jan Opletal
1964 - 1970 Přemysl Papica
1970 - 1974 Vladimír Papica
1974 - 1986 František Červinek
1986 - 1990 Ing. Josef Fantula

Od nejstarších záznamů do současnosti se měnil i počet obyvatel a domů

rok / domů / obyvatel

1790 / 42 / 281
1834 / 47 / 474
1854 / ? / 353
1880 / 57 / 425
1900 / 62 / 491
1921 / 70 / 496
1930 / 79 / 466
1950 / 82 / 369
2000 / 102 / 330

Kolísání v počtu obyvatel má za uplynulá dvě století dvě hlavní příčiny. První pokles souvisel se zrušením roboty v roce 1848, druhý s masivním odchodem do pohraničí po roce 1945 a následné, stále rozsáhlejší dojíždění za prací mimo obec, se stalo příčinou dlouhodobého poklesu počtu obyvatel, podpořeného i tím, že Mezice jako nestředisková obec měla velmi omezené možnosti dalšího rozvoje.

Činnost obecních úřadů byla velmi různorodá a týkala se všech oblastí života vesnice. Na obcích byla organizace voleb v Mezicích i celostátních, dohlížela na plnění zákonů a vyhlášek, měla i omezené soudní pravomoci: ukládat za určité přestupky peněžité tresty a nebo mohla využít obecní šatlavu. Týkalo se to především krádeží a drobných společenských přestupků. Obecní zaměstnanci, ponocní a polní hlídači, zabezpečovali obec především před krádežemi a v případě nutnosti, jak je to doloženo v letech 1931 a 1933, byly stavěny dvojice občanů jako mimořádné hlídky -"obvyklá noční hlídka po číslech" - začínal vždy zástupce od č.l a 12 a pak po poradě další.

Obec měla významné místo při posuzování stavební činnosti, sem také patří péče o obecní hliník, kde se dělaly vepřovice, nepálené sušené cihly, ze kterých až do konce 19.století byla postavena většina domů. V Mezicích bývaly hliníky na více místech, neboť žlutíce, vhodná na vepřovice, byla skoro všude, když se odstranila vrchní vrstva ornice. Všechny jámy, kde se těžila, jsou dnes již zavezeny. Největší hliník byl za obcí, blízko bývalého prádla. Vedení obce se většinou podílelo i na významných společenských akcích. V Mezicích je doloženo v roce 1934 sázení Švehlovy lípy na návsi. Nejasnosti nastaly kolem lípy na návsi, která jako lípa Svobody byla vysazena asi někdy po roce 1918 a sporům učinilo konec zastupitelstvo obce, které ji v roce 1937 za lípu Svobody prohlásilo.

Obec měla významné místo při převodu pozemků a majetku nebo v otázkách sociálních, a to zejména v péči o sirotky a nebo o lidi nemohoucí. Obecně platila pro všechny domovská příslušnost a povinností obce bylo postarat se i o ty své obyvatele, kteří třeba celý život pracovali a žili mimo ni, pro Mezice je napříkad doložena Vídeň, a když pro stáří nebo nemoc se nemohli o sebe postarat, byli poslání „postrkem" do rodné obce. Starosta úřadoval většinou doma, obecní zastupitelstvo se scházelo v hostinci a Mezice měly milou zvláštnost, že se zastupitelstvo usneslo a pravideně střídalo sezení v obou místních hostincích.

V roce 1945 dostala obec statek č.12, který byl majiteli konfiskován. Zde vznikla napřed kancelář a pak se celý areál postupně přestavoval pro potřeby společenského života obce. V roce 1960 došlo k připojení Mezic k Náklu jako střediskové obci.

Na převážné většině změn, kterými prošly Mezice po roce 1945 a které se netýkaly soukromých domů, se podíleli svépomocí občané. Velké investiční akce jsou ale spojeny až s dobou po roce 1990. Vodovod byl do Mezic zaveden v letech 1992 až 1994, v roce 1996 došlo k plynofikaci Mezic.

Místní části a tratě

Části obce od návsi k okresní silnici se říká Nepřilov, vlastní návsi Dědina, od návsi ke kříži Holeca a za ní Trávník, zastavěný až v pozdější době. Částmi vlastní obce bylo i Prádlo a Na loučkách, kde stávala jen čísla 16 a 17.

Pole

Nejvzdálenější pole a také nejvýše položené bylo až na hranicích s katastrem Dubčan a jmenovalo se Vrchury. V roce 1964 zemřel v 97 letech tehdy nejstarší obyvatel Mezic František Škurka, kterému, když byl malý, jeho děda vyprávěl, že před dvěma stoletími zde býval až k Senice na Hané lesní porost.

Mezi Vrchurama a okresní silnicí byly kolmo k ní vedle sebe čtyři role, pojmenované v pořadí od hranic s katastrem Unčovic Nivy, Jamniska, Ve stezkách a Padělky. Menší role pak tvořily pás, který obklopoval za okresní silnicí vlastní Mezice. Ve směru od katastru Nákla to byly Rybářky, kde sídlily rybářky - rackové, pak U kříže podle kříže, který zde je, V rybníku - býval zde rybník, Kósky, nazývané podle rozdrobenosti parcely na mnoho malých políček pro různé majitele, Ohrady - původně pastviska močály, Prostřední traty, U rybníka (nebo také O rebniku, říkalo se zde i Na starým prádle), Nad panským, Za humny, Nad Cholinkou.

Pozemek Sahara, kde bývalo mrchoviště, se nacházel na konci katastru, v místech, kde dnes začíná pískovna.

Sociální vztahy

Sociální poměry jsou doloženy až v novější době, kromě nepřímých dokladů jsou to svatební smlouvy, nejstarší z roku 1732, které vymezovaly řadu povinností a naznačují tak i dobové sociální poměry. Ty byly odvislé i od celkové sociální situace ve společnosti. Pro vesnici, jakou byly Mezice, určovala postavení na společenském žebříčku velikost pozemků, ale dílem také subjektivní vlivy. Schopnost jedince, nemoci, požáry, počet dědiců. Nejhorší sociální postavení měli ale bezzemci.

Základní sociální péče před rokem 1918 ležela na obci, která se musela starat o své nemajetné. Významnou úlohu zde měla pastouška, která stávala vedle hospody č. 36 a to až do roku 1946, kdy došlo ke zboření a na jejím místě dnes stojí sál, který dlouho sloužil především Sokolu. V pastoušce bydleli především staří občané, zejména zemědělští dělníci, kteří nemohli zastat žádnou práci. Bydleli zde i nemohoucí, kteří sem jako domovsky příslušní do Mezic byli posláni z předchozího bydliště.

Pastouška měla dvě obyvatelné místnosti, větší a menší, ale nestačila potřebě a stávalo se, že ve větší bydlely i tři „partaje". Něteří chodili „po střídě", tedy každý den v poledne pro oběd k některému sedlákovi v pořadí, jak určilo zastupitelstvo obce. Obec podle možností poskytovala i almužny, nejstarší doklady jsou z roku 1910, kdy v nemoci dostával potřebný v jednom případě 2 K a ve druhém 3 K měsíčně. V pravomoci obce bylo i určovat a podle možností doplňovat počet „kostelních žebráků" a obojí souviselo s tím, že se zastupitelstva snažila omezit a regulovat volné chození po žebrotě. Z roku 1898 je doložena žádost o zařazení mezi kostelní žebráky s tím, že jedna z žebraček zemřela a tak se uvolnilo místo.

Z roku 1929 je první zmínka o chudinském fondu, který za celý rok obnášel na výdajích 3 178 Kč. V době velké hospodářské krize pomáhal pak nezaměstnaným stát a to přímou podporou a nebo podporou nouzových prací. Růst počtu nezaměstnaných donutil obec k mimořádným výdajům. Vývojem po roce 1945 a odchodem do pohraničí a pak za prací do měst se ale podoba vesnic změnila. Příznačné je i to, že ještě před rokem 1945 zaměstnávalo zemědělství přes 90% obyvatel, dnešní vývoj dospěl k tomu, že v ZD Unčovice pracuje jen kolem 13 obyvatel Mezic.

Se sociální péčí dílem souvisela i zdravotní. Od roku 1912 jednala obec Mezice s Náklem o společném využití „nákelské nemocnice", tedy domku nebo místnosti, určené pro případ epidemie, ale dílem i jako možnost dočasného ubytování, ale k dohodě dlouho nemohlo dojít. Na zřízení „nemocnic" v každé obci dohlížel okresní úřad.

Z roku 1932 je zmínka o příspěvku, který Mezice poskytly „na udržování sanitního auta v Litovli".

Náboženství

Tradičně katolická obec Mezice prožila, jako řada jiných vesnic, po skončení I. světové války, důsledky vzniku nové československé církve. Oběti, které si vyžádala, a utrpení, které přinesla válka, se projevily v nečekaně silném odklonu od katolictví a Miloslav Dostál, kronikář Mezic, barvitě zachytil první mši nové církve, která se konala „na přání hasičských sborů k faře přifařených" 9. května 1920 v Nákle před sochou sv. Floriána, kde byl postaven oltář. Mši zahajoval chorál Svatý Václave a končil Kdož sú boží bojovníci. Mši sloužil mladý kněz J.R. Stejskal z Vacanovic, který přijel do obce autem. Na velké účasti měli podíl i občané Mezic, ale i zde mělo nové hnutí vedle stoupenců i odpůrce.

K 9. prosinci 1920 získala nákelská farnost nové církve svého duchovního správce, v roce 1927 došlo k zakoupení pozemků u sokolovny, postavení fary, ale na stavbu kostela již nedošlo.