Nejstarší osídlení Mezic

Mgr. Pavlína Procházková
Archeologické centrum Vlastivědného muzea v Olomouci

Mezi významné archeologické lokality Olomoucka patří i Mezice. Jejich sousedství s dnes již světoznámým nalezištěm Náklem je předurčuje k  tomu, že jsou součástí jedné z klíčových oblastí důležitých pro poznání vývoje moravského pravěku. Uvědomovali si to i první olomoučtí archeologové a velmi záhy sem obrátili svoji pozornost. Nejstarší zprávy o archeologických objevech jsou proto otištěny v Časopise Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci již v 80. let 19. stol. Velkou část materiálu zde zachránili zejména přední členové tohoto spolku - Karel Fišara a páter Metoděj Růžička. Na jejich popud zde pak v 90. letech 19.  století probíhal výzkum samotného Vlasteneckého muzea pod vedením jeho tehdejšího kustoda Josefa Vyvlečky. Od této doby se pravidelně objevují ve sbírkách olomouckého muzea nové nálezy z tohoto katastru a dodnes je tato oblast pečlivě archeology střežena.
Vraťme se však k  samotné prehistorii Mezic. S nejstaršími stopami pobytu pravěkého člověka se setkáváme již ve starší době kamenné, v období mladšího paleolitu (zhruba v rozmezí 30 000 - 40 000 let př. n. 1.). Jedná se však pouze o ojedinělé nálezy štípané industrie (tzv. pazourkových nástrojů), které nesvědčí příliš o trvalejším pobytu těchto paleolitických lovců. Zdejší blízkost řeky Moravy, výborná bonita půdy a  příhodné klima i samotná vodoteč dnešní
Cholinky lákaly k stálejšímu usazení až nejstarší pravěké zemědělské kultury. Objevuje se zde již první z těchto kultur - kultura lidu s lineární keramikou, datovaná do 6. tisíciletí př. n. 1. Její sídliště bylo objeveno v trati Za kovárnou, kde K. Fišara prokopal několik odpadních jam, v jejichž výplni nalezl velké množství zlomků keramiky s charakteristickou rytou výzdobou v  podobě notové osnovy, pazourkové nástroje i kamenné sekery a klíny. Na stejném místě zjistil
1 sídliště kultury lidu s moravskou malovanou keramikou z počátku pozdní doby kamenné, tzv. eneolitu, datované na přelom 4. a 5. tisíciletí př. n. 1. a sídliště kultury lidu s  nálevkovitými poháry z období 3 800 - 3 300 př. n. 1. 

Ve všech případech se s největší pravděpodobností jednalo o prosté zemědělské osady, jejichž obyvatelé se kromě pěstování zemědělských plodin a chovu dobytka zabývali i výrobou kamenných a kostěných nástrojů, keramických nádob a tkaním látek. Máme také doklady místního rybolovu a lovu. Fišarovými výzkumy je doloženo několika zlomky keramiky i osídlení kultury lidu se šňůrovou keramikou z pozdní fáze eneolitu (2 400 - 2 000  př. n. 1.).

Je pravděpodobné, že se jedná o zbytky keramických milodarů (poháru a džbánu), uložených v kostrovém hrobu, který se bohužel do doby jeho výzkumu nedochoval.

K intenzivnímu osídlení Mezicka dochází v době bronzové. Z přelomu starší a střední fáze této epochy (1 600 -1 400 př. n. 1.) je na katastru Mezic doloženo sídliště. Dochovaly se nálezy zlomků keramických nádob i kostěných nástrojů a ozdob. Bohužel, dnes již přesně nevíme, kde se toto sídliště nacházelo, protože kromě předmětů se nedochovaly žádné bližší nálezové okolnosti. O něco lepší je situace s nálezy z rozsáhlého pohřebiště lidu lužických popelnicových polí. Bylo objeveno již v 19. století a výzkum zde prováděl kromě Vlasteneckého muzea i významný moravský amatérský archeolog Antonín Gottwald. Rozkládalo se západně od Mezic, na poli mezi Náklem a Mezicemi, stejně jako v místech bývalé těžby písku nebo u  staré řepní váhy. Bylo na něm prozkoumáno několik desítek žárových hrobů, které spadají do období mladší a pozdní doby bronzové (1 300 - 900 př. n. 1.), tzv. kultury lužické a slezské. Hroby většinou obsahovaly popelnici se spálenými lidskými ostatky, ke které byly jako výbava pro zesnulého přiloženy další keramické nádoby (amfory, šálky, tzv. osudí a látky), zlomky bronzových šperků (náramky, kroužky, ozdoby do vlasů), přesleny a drobné kultovní předměty (štěrchátka, zvonečky). Sídliště tohoto lidu bylo naopak objeveno v trati Záhony, u silnice z  Unčovic do Mezic. V roce 1976 zde PhDr. Vít Dohnal z olomouckého muzea provedl záchranný výzkum při stavbě silážní jámy, na kterém prozkoumal dva sídlištní objekty lužické kultury. V jejich výplni nalezl mimo jiné nepříliš obvyklou část antropomorfní nádobky ve tvaru boty.
Při tomto výzkumu objevil také osídlení z mladší doby železné, tzv. laténu. Jedná se o období, kdy na našem území sídlili historičtí Keltové. Na Záhonech objevil V. Dohnal jejich sídliště a prozkoumal z něj dvě sídlištní jámy, obsahují větší kolekci typické tuhové keramiky, zvířecí kosti a  mazanici. Další laténské sídliště zmiňuje brněnský archeolog Jiří Meduna z prostoru výše zmiňovaného pohřebiště popelnicových polí západně od Mezic. Pochází z něj kolekce keramických střepů, přesleny, skleněná perla, bronzové kroužky a zlomek železného nože. Naopak keltské pohřebiště bylo nalezeno v trati Za kovárnou Josefem Vyvlečkou, který zde zjistil dva žárové hroby - v prvním byla nalezena na kruhu točená nádoba, železný náramek a zlomky železné spony a v druhém zlomek dna nádoby a zlomky železné spony. Hroby jsou datovány do 3. století př. n. L, a protože Keltové obvykle pohřbívali kostrově, jsou jedny z mála žárových hrobů u nás. Z Mezic, z polohy Na kopci, máme doloženo i  germánské žárové pohřebiště z mladší doby římské (3. století n. 1.). Bylo objeveno již na sklonku 19. století Fišarovými a Růžičkovými průzkumy a byla z něj získána větší kolekce keramiky, bronzových a  železných ozdob, ale i mince. Unikátní je z této kolekce zejména stříbrný denár římského císaře Alexandra Severa z r. 222 n. 1. Od 3. do 11. století nemáme z Mezicka prozatím doloženo žádné osídlení. Znovu se objevuje až v tzv. mladohradištním období vil. století, kdy zde vznikla slovanská osada a byl zde založen i první křesťanský hřbitov. Sídlištní i  hrobové archeologické nálezy posouvají tedy historii Mezic dále do minulosti, protože první písemná zmínka o obci se vztahuje až k roku 1351.

Materiál ze sídliště kultury lidu s lineární keramikou - zlomky nádob (1-4), kostěné sídlo (6), kamenná sekera (5) a kopytovitý klín (7).

Kolekce materiálu pocházející s keltského pohřebiště - část misky vah (2), bodka kopí (3), zelená skleněná perla zdobená žlutými pásky (4), bronzový kroužek z opasku (5) a železný náramek s vývalky (7); materiál z doby římské - Část misky s kolkovanou výzdobou importované z oblasti římských provincií (2) a bronzová spona (6).

Výběr literatury:

Fišara, K. 1901: Žárové hroby Ténské u Mezic, ČVMSO, č. 18, ses. 70, Olomouc, 65-66.
Gottwald, A. 1931: Můj archeologický výzkum, Prostějov. Hosák, L. 1959: Historický místopis střední a severní Moravy, Olomouc. Filip, J. 1956: Keltové ve střední Evropě, Praha.
Kovář, F. 1914: Soupis archeologických předmětů Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci, ČVMSO, č. 31, seš. 121-122, Olomouc 38-54. Meduna, J. 1962: Laténské žárové hroby na Moravě; PA LÍH/1; 87-136. 1980: Die Laténezeitlichen Siedlungen in Mahren, Praha.